2. světová válka ve Velenově


V přímé blízkosti obce pracovala skupina Delta II, o jejíž činnosti vyprávěl kronikáři její přímý člen, Vincenc Konečný čp. 43:

 

 

„V říjnu 1944 za ním přišel penzionovaný četnický strážmistr František Pisinger s návrhem na utvoření odbojové skupiny. Pro tuto činnost byli ještě získáni František a Josef Koneční z čp. 44, Josef, Bohuslav a Ladislav Koneční z čp. 54, Ladislav Prokop čp. 47 a Alois Dvořáček čp. 26. Skupina Delta II byla napojena na Deltu I, jež prováděla svoji činnost u Veverské Bitýšky a napojení provedl lesní správce Augustin Říman, který odtud přišel na lesní správu do Žďárné. Obě Delty byly součástí Rady tří, napojenou na čsl. vládu v Londýně. Delta II prováděla na podzim 1944 menší sabotáže (ničení telef. spojení). První zbraně dostali leteckým shozem v noci 16. 4. 1945 na lesní pasece mezi Žďárnou a Ludíkovem. Bylo shozeno 23 padáků se zbraněmi a výstroji a byly ukryty v lese v bunkru. Druhý shoz se neuskutečnil (měl být za týden), třetí pak 24. 4. 1945. Zbraně byly pro další skupiny v okolí, ruské utečence ze zajateckých táborů a komunistické bojůvky. Dne 30. 4. 1945 byl sraz Delty II na Babí hoře. Tam skupina mladších členů z obce narazila přímo na Němce a jen díky tomu, že tito neměli postaveny hlídky, nedošlo k neštěstí. Stejný den se s Němci střetla skupina ruských zajatců a při přestřelce padl Antonín Staněk ze Žďárné…“ (viz kronika obce str. 111 – 112).

 

„Ruští partyzáni Saša a Šimon našli v polovině roku 1944 úkryt v podzemním bunkru v rodině Josefa Krejčíře v čp. 15. Ve skupině byl zapojen i tehdejší starosta obce, Josef Ševčík. Skupina prováděla záškodnickou činnost proti okupantům v blízkém okolí. Bylo neštěstím, že se do této skupiny dostal zrádce – vlasovec, který vše vyzradil německému Jagdkomandu, usazenému v Letovicích. Tento fašistický likvidační oddíl německého vojska 18. února 1945 partyzánskou skupinu zlikvidoval. Němci přijeli brzy ráno, obsadil vesnici, násilím přinutili starostu Ševčíka, aby je zavedl do domu čp. 15. Tam hodili pancéřovou pěst, která probudila všechny občany. Nikdo nevěděl, co se stalo. Partyzáni s Josefem Krejčířem se uchýlili na půdu a odtud se bránili střelbou. Přestřelka skončila tragicky, na patře stodoly byli nalezeni dva mrtví partyzáni (patrně se sami zastřelili) a zraněný Josef Krejčíř. Dále byl v domě dopaden další člen, mladý partyzán z Lipové – Karel Kovář, který se ukryl v širokém komíně. Občané se strachem čekali, co se stane. Obecní sluha, Jaroslav Dokoupil, musel na rozkaz velitele německých vojáků vybubnovat, že se před stavení Krejčířových na náves mají dostavit všichni muži od 18 let. Tam byli seřazeni do třístupů. Všechny přepadla hrůza, když se začala šířit zpráva, že každý desátý bude zastřelen. Díky tomu, že nikdo z německých vojáků nebyl zraněn, upustili tito od tohoto záměru. Nemilosrdně však zúčtovali s těžce zraněným Josefem Krejčířem (narozen 1910) a jeho manželkou Marií (narozená 1918), starostou obce Josefem Ševčíkem a Karlem Kovářem z Lipové, které odvezli do Letovic. Pro rodiny pozůstalých zatčených občanů nastaly dny nejistoty a očekávání, co bude dál.“ (kronika str. 114- 116)

 

„Od počátku února 1945 procházely boskovickým okresem kolony ruských zajatců směrem na západ. Od 3. dubna 1945 se již na škole nevyučovalo a žáci si přicházeli jen pro domácí úkoly. Na hlavní silnici k Boskovicím se stavěly protitankové zátarasy a kromě ruských zajatců je museli stavět i občané okolních obcí. Dne 8. 5. 1945 byla ubytována ve Velenově část prchajícího německého vojska a ve večerních hodinách 9. 5. 1945 od Suchého přijela část osvoboditelské armády. Narychlo se šily naše prapory, občané s ubytovanými vojáky besedovali a došlo i na únorové události v obci. Vězňové z koncentračních táborů se vraceli domů a i u nás jsme očekávali jejich návrat. Mnohem později jsme se však dověděli, že tito byli převezeni do Rakouska a v Mauthausenu dne 7. dubna 1945 popraveni“ (kronika obce str. 114 – 117).

 

Koncentrační tábor Mauthausen byl pracovní tábor na likvidaci vězňů po fyzické a psychické stránce. Život vězně, který po známých 186 schodech vynášel z kamenolomu na zádech balvany o váze 50 kg, se počítal na dny maximálně týdny. Po manželích Krejčířových zůstaly dvě malé děti – Josef, nar. 1939 a Jan, nar. 18. 10. 1942 a prarodiče Josefa a Karel Hamplovi. Po starostovi obce, Josefu Ševčíkovi z čp. 11 zůstala dcera Ludmila, nar. 1932 a syn Josef nar. 1940 a manželka Filoména nar. 1912.

 

 

 

 

Záložka pro permanentní odkaz.

Komentáře jsou uzavřeny.