Popis obce


„Velenov se rozkládá v západní části Drahanské vysočiny. Geologickým podkladem je zde prahorní rula. Proto také půda kolem vesnice je štěrkovitá.

 

Obec je rozložena podél cesty, jež probíhá středem Velenova. Nejzápadnější budovou v obci jest škola, kde jest nadmořská výška asi 500 m. Dále, směrem k východu terén stoupá tak, že nadmořská výška u nejvýchodnějšího stavení je asi 600 m. Nejníže položenou budovou v obci jest hostinec číslo 3. Obec sama v ústech lidu dělí se na 3 části, Pohoř, Dědino a Vacolo“ (podle Vaculíka, který kdysi žil v Pazderně čp. 31).

 

„K Pohoři patří všechna stavení od školy (čp. 40) až po hájenku (čp. 19) a Kočvarův (Veselého) hostinec (čp. 3)“. Pohoř má název od požárů (v roce 1835 zničil tam požár 7 stavení a v roce 1903 pak 16 stavení). Na Pohoři je malé prostranství – Plac, cesta za Humna, k Vratíkovu a na Kopce. U bývalé školy stojí kamenný kříž s nápisem „Nechte maličkých přicházet ke mně…“. Čtyři lípy kolem byly zasazeny 10.5.1881 při příležitosti sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou, horní dvě z nich museli být 14.3.2009 kvůli špatnému stavu skáceny. O měsíc později byly na stejném místě u příležitosti Dne Země vysazeny nové dvě lípy (25.4.2009).

 

 

 

 

„Dále odsud na východ jest Dědina. Byla patrně původním jádrem obce (samé selské grunty čp. 3, 5, 6, 15, 19). Uprostřed jest obecní zvonice se zvonem, koupeným po válce. Předválečný zvon byl odebrán pro účely vojenské v roce 1917. Naproti kapličce jest malý rybníček, který za léta mívá jen velmi málo vody“. Mezi dvěma lípami, zasazenými 25. 4. 1879 k výročí stříbrné svatby císaře Františka Josefa I s Alžbětou (sňatek byl 24. 4. 1855), stojí bílý mramorový kříž s nápisem „Ejhle, kříž Páně, prchejte strany nepřátelské, zvítězil lev z pokolení Jůdova, kořen Davidův. Alleluja.“ V pískovcovém podstavci kříže je upevněna bílá mramorová deska s nápisem „Věnován ke cti a chvále Boží od mládenců a pannen VELENOVSKÝCH 1914“.

 

 

„Nejvýchodnější a nejvyšší část obce je Vacola. Posledním objektem v obci jest vodovod – kašňa (1906)“. Na rozcestí domů čp. 63 a 48 stával od roku 1914 starý, dřevěný, vyřezávaný kříž z roku 1842. Dříve stával v Dědině a kolem něj prý bývala dřevěná tyčková ohrádka, která za dlouhá léta byla po kouscích (na třísky) rozebrána matkami na nakuřování dětí proti leknutí. Starý kříž byl v roce 2006 z důvodu špatného stavu odstarněn a darován Moravskému zemskému muzeu v Brně. Na jeho místě stojí replika z roku 2005. Litinový Ježíš je původní. Velenov se táhne v délce asi 1 km, jak se říká „vod křička pod školó po kašňo“.

 

 

 

„Jména tratí pozemků jsou: Čihátky (tam prý Velen číhal a do klícek chytal ptáčky), Padělky, Tály, Tálky, Žlíbek, Díly, Poustky, Valchovce, Paseky, Škrabačka, Padóšek, Bahna, Kluč, Kozel, Tisová, Skála, Krajina“.

 

Tak nám, co jest zapsáno v uvozovkách, zaznamenal v roce 1923 v obecní kronice kronikář a učitel Jan Havliš. Narodil se 15. 9. 1892 v Německém u Nového Města na Moravě. Do Velenova přišel 8. 2. 1922 zastupovat nemocného Filipa Faula, starého učitele, který byl izraelské národnosti. V dubnu 1923 byl učitel Havliš jmenován definitivním učitelem a správcem školy.

 

 

Záložka pro permanentní odkaz.

Komentáře jsou uzavřeny.